Drabble(s) - Pro Aki

Pro Aki, která po mě chtěla drabble s párem Lili/James a jelikož všichni dobře víte, že jiný pár než H/D psát nedovedu a jelikož je Aki momentálně v nemocnici, tak jí věnuji tuhle krátkou, tématicky zaměřenou, povídku.




VIRUS JMÉNEM LÁSKA



„Harry…co mi je?“ zavolá Draco z ložnice, kde leží zabalený v peřinách a s velice vážným výrazem na tváři.

„Nic vážného, Draco. Máš chřipku,“ nakoukne do pokoje Harry.

„Umřu?“

„Ne, na chřipku se neumírá.“

„Přece jen bych měl pro jistotu napsat závěť.“

Harry se jen usměje a konejšivým tónem se snaží blonďáky uklidnit. „Draco…jediné, co teď musíš udělat, je jít zpátky do postele, pít teplý čaj a potit se.“


~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~


„Harry…“ Draco po deseti minutách znovu volá do kuchyně.

„Ano, Draco?“

„Zavoláš někoho od Svatého Munga?“

Harry dojde s hrnkem horkého čaje až k posteli, opatrně ho postaví na noční stolek a pak si sedne na volné místo vedle Draca.

„A proč bych to měl dělat, Draco?“

„Protože umírám…“

„Tak v tom případě už je zbytečné volat k Mungovi.“

„Pottere! Proč nebereš můj stav vážně? Uvědomuješ si, že je to třeba tvá poslední chvilka semnou??? Jen proto, že ty jsi Chlapec, který přežije všechno, neznamená, že já nemůžu podlehnout tomuhle zákeřnému viru!“ Draco se rozčílí, ale s červeným nosem, rozcuchanými vlasy a desítkami kapesníků, povalujících se všude kolem, je docela těžké brát jeho výhrůžné pohledy vážně.

Harry si jen povzdychne a podá Dracovi další kapesník.

„Dovol mi, abych ti připomněl Harry, že mé tělo je unikátní mechanismus, který není zvyklý na jakýkoliv invazivní útok agresivních, cizorodých organismů!“ Pokračuje lektorským tónem, jevně ukrutně trpící, Draco.

„Dobře, dobře…jak chceš,“ rezignuje Harry, „pokud je ti tedy opravdu tak špatně, tak pojedeme k Mungovi. Budou si tě tam nejspíš muset nechat na pozorování, počítám tak nejmíň týden. Pak ti udělají nějaká ta vyšetření, aby zjistili, jakýže to „agresivní, cizorodý organismus“ tě napadl a pak…“

„Vyšetření? Jaká vyšetření?“

„Tak různě, Draco. Nastrkají ti do těla různé trubičky a hadičky, vezmou ti krev, taky moč…vážně nevím. Není ani vyloučeno, že tě budou operovat…“

„Harry…“

„Ano?“

„Myslím, že už mi je trochu líp…hm…možná, že bude stačit ten čaj…“


~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~


Tentokrát neuběhne ani deset minut, když Harry zaslechne své jméno znovu.

„Harry…“

„hmmm?“

„Kdybych náhodou umřel…“

Harry vrazí do ložnice už docela naštvaný. „Malfoyi! Moje trpělivost je obrovská, ale taky má své hranice, pokud..“

„Počkej! Ještě ani nevíš, co jsem chtěl říct…“

„Myslím, že si to dovedu představit, něco ve stylu: „Pottere, obrovský útočný virus s celou svojí armádou se právě rozšiřuje moji dokonalou, modrou krví a jestli s tím na Ministerstvu teď hned nic neudělají, tak umřu příšerně bolestivou smrtí.“

„Pottere, už ti někdo řekl, že ses narodil absolutně bez smyslu pro humor?“

„Všichni nemůžeme být dokonalí, DRACO.“

„Necháš mě to doříct, aniž by jsi mě přerušil?“

Harry ví, že nemá smysl se hádat. Znovu dojde až k posteli a sedne si na stejné místo, jako před chvílí. Pak začne Draco mluvit, s pohledem vyděšeného zvířátka, zahnaného do kouta a Harryho okamžitě přejde veškerý vztek.

„Takže…kdybych, KDYBYCH, náhodou umřel, tak…ehm…tak…chci, abys něco věděl…“

Harry se podívá Dracovi do očí, ale ten uhne pohledem a prohlíží si hrnek s čajem na nočním stolku, jako by to byla ta nejzajímavější věc na světě.

„Děkuji, že mě nepřerušuješ. Já…zkrátka chci, abys věděl, že…že tě miluji, přesto, že jsi někdy nesnesitelný a…“

„JÁ jsem nesnesitelný???“

Jeden ledový pohled a Harry okamžitě ztichne. „Já vím, už mlčím…“

„Vím, že to bude znít hrozně melodramaticky, ale…když je člověk na smrtelné posteli, tak obvykle nad takovými věcmi přemýšlí a já…přišel jsem na to, že…že…“

No řekněte, můžete být naštvaní na svého nádherného, blond přítele, který se chystá umřít na chřipku? Harry rozhodně ne.


„…přišel jsem na to, že jsem udělal v životě hodně chyb, hodně věcí, kterých lituji a které bych udělal úplně jinak, kdybych měl druhou šanci…ale jedinou věcí, kterou jsem si v životě opravdu jistý, které jsem nelitoval ani vteřinu a kterou bych udělal bez rozmyšlení znovu…jsi ty…“


Po těch slovech zaplaví Harryho vlna emocí – láska, soucit, štěstí, obavy…Hlas ho zradí a tak několik vteřin jen hledí Dracovi očí. Pak se usměje…

„Draco, lásko…tobě je opravdu hodně špatně, že?“

„Vždyť to říkám celou dobu a ty mi nevěříš! Jsem stoprocentně na smrtelné posteli…a jako takový mám poslední přání…“

„Cokoliv, Draco…“

„Pojď se do té postele potit semnou…“